Kultura on Institut české levice

100. výročí narození sochaře Oldřicha Peče

Mon, 12 Sep 2022 00:00:00 +0000

12.září si připomínáme 100. výročí narození akademického sochaře Oldřicha Peče (1922-1965). Oldřich Peč patřil k významným osobnostem olomoucké výtvarné kultury poválečného období a byl jedním z důležitých protagonistů modernistických tendencí v sochařské tvorbě regionu konce 50. a 60. let 20. století.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XXIII.

Thu, 03 Mar 2022 00:00:00 +0000

Mirko Novák, estetik, filosof, teoretik hudby./1901-1980 /, studoval estetiku, muzikologii na FF UK , kde na něj měl silný vliv Otakar Hostinský a Zdeněk Nejedlý. Pokračoval v Paříži, Bordeaux a ve Vídni. V letech 1932-39 přednášel na FF KU v Bratislavě. V letech 1953 -1970 vedl katedru estetiky v Praze. Publikoval již od 20. let. Jeho úvahy směřovaly k problematice obecné uměnovědy. Je autorem významné publikace Česká estetika, která mapuje osobnosti a základní problémy estetiky, až do současnosti, tedy roku 1941. Zabýval se také problematikou posunu hodnot v toku času, Hodnoty a dějiny z roku 1947. Knížka řeší například takovou problematiku, jako je *Vztah poznání a hodnocení, Skutečnosti a dějin *, také *Krize národa jako duchovní hodnoty *. Zajímavý je taky jeho postoj k problému Pekař a Palacký? „_ Pekař kráčel k nejvyšším cílům historiografie, tam, kde bez filosofické erudice již musel tápati, a také velmi a povážlivě tápal. Nic zde nepomohla pronikavá historická kritika a schopnost konkrétního zření dějů minulých". _Palacký je pak, „…_od začátku prost všech sentimentů regionálních a maloměšťanských, a tím i jakéhokoliv pocitu méněcennosti národní a sociální". *Pekař byl *"…příliš sevřen prostředím pražského měšťanstva i maloměšťáctví, v atmosféře dusné a politicky přesrážděné bezvýchodnosti. Odtud Pekařova trpkost" „Odtud jeho zamítavý postoj k Palackého a k Masarykovu smyslu českých dějin, odtud chlad k československé revoluci a odtud konečně i jeho bezradné svádění všeho zla domácího i světového na bolševictví, svobodné zednářství a židovství", _Mirko Novák tak nebyl ani první ani poslední, kterého tento problém české historiografie zajímal a který je svým způsobem aktuální dodnes. Z 60. let je významný text zabývající se Vztahem obecné estetiky a životních funkcí, uveřejněný v Actech Universitatis Carolinae:

Odešel sochař Stanislav Hanzík

Thu, 24 Feb 2022 00:00:00 +0000

Důraz na zvládnutí základních sochařských disciplín, realistické výtvarné přetlumočení skutečnosti ve škole Jana Laudy a následné poučení při spolupráci s filozoficky zaměřeným Vincencem Makovským i zkušenost z pařížského studijního pobytu v ateliéru Osipa Zadkina poskytla spolu s Hanzíkovým nesporným talentem základnu pro budoucí řadu bravurních portrétů i řady pomníkových realizací a soch v architektuře, která se díky svým nesporným kvalitám nastálo zapsala mezi hodnoty evropského sochařství 20. století.

95 od narození sochaře Ladislava Martínka

Wed, 23 Feb 2022 00:00:00 +0000

Ladislav Martínek se narodil v Bratislavě českým rodičům, v letech 1945-47 studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně a následně pokračoval ve studiu výtvarného umění na pražské AVU v sochařském ateliéru profesora Jana Laudy, tvůrce vynikajících portrétů, nezaměnitelné animální plastiky a řady dekorativních děl pro dobovou architekturu. Martínkovu ranou tvorbu ovlivnila osobnost Jana Laudy (mužský portrét z doby studia na AVU), který mu poskytl vynikající realistické školení, uplatnitelné při dobových zakázkách pro výzdobu interiérů a exteriérů tehdejší výstavby či pro expozice současného tematického umění (viz ročníková socha Ženisty), mladého sochaře však inspirovala především osobnost Laudova učitele Štursy, což se následně, v době kdy natrvalo po vojenské prezenční službě přesídlil do Brna, projevilo v řadě malých skic ženských aktů i v definitivní životní postavě smyslné schoulené Evy, která nese podobu sochařovy manželky Alexandry.

Sochař Karel Lidický – K výstavě v Československém spisovateli

Sun, 20 Feb 2022 00:00:00 +0000

45.výročí úmrtí národního umělce profesora Karla Lidického (1900-1976) bych rád připomenul i tímto textem, který vychází z poznání cenné archiválie – katalogu sochařovy expozice ve výstavní síni Československého spisovatele z roku 1953. Oproti předchozímu katalogu z výstavy v roce 1947 dává tento text již plně najevo Lidického stabilní pozici na špici reprezentace našeho realistického sochařství poloviny 20. století. Text Miroslava Míčka zachycuje všechny podstatné rysy Lidického tvorby a nepříliš velká fotografická příloha v několika málo reprodukcích ukazuje, že i v nejtužších letech schematického pohledu na smysl uměleckého díla a především na jeho formu, dává Lidický jasný příklad neotřesitelnosti základních výtvarných hodnot a jejich rozvíjení vzhledem k naturelu umělce i současné tematice.

Sochař Vincenc Makovský – katalog zlínské výstavy s Vladimírem Hrochem

Sat, 19 Feb 2022 00:00:00 +0000

55.výročí úmrtí národního umělce Vincence Makovského (1900-1966) , profesora pražské AVU, brněnského VUT a zlínské Školy umění, význačného tvůrce avantgardní plastiky i pozdějších realizací v duchu monumentálního klasicizujícího realismu, bych rád připomenul i vhledem do dnes už pozapomenutého katalogu Makovského společné výstavy s malířem Vladimírem Hrochem ve zlínském, tehdy gottwaldovském Domě umění, které se konala v květnu a červnu 1960 k 15. výročí osvobození ČSR, ale také k Makovského šedesátinám.

95 let od narození sochaře Vladimíra Koštovala

Fri, 18 Feb 2022 00:00:00 +0000

Letos by se 95 let dožil sochař Vladimír Koštoval (1926-1985), který většinu svého tvůrčího života prožil v Praze, přesto je jeho dílo významnou částí spjato jak realizacemi (Pomník dělnického hnutí v Hodoníně, pomník spisovatele Jiřího Mahena v Brně), tak řadou motivů spjato s rodnou jižní Moravou.

Sochař Karel Hladík a neorealismus

Thu, 17 Feb 2022 00:00:00 +0000

Italský příklad neorealistické vlny se projevuje v Hladíkových portrétech. Je tomu již u Podobizny Aleny Balounové, a to především v kompozici celé busty, ve zjednodušení vlasů, v důrazu na rukopis, který však neutlačuje základní hodnoty sochařské stavby hlavy, lehce nadsazeného krku, napojení na ramena. Zběžně zpracovaný trup se však těžko dá srovnávat s Manzúovými bustami Inge či jeho pracemi z konce 40.let, Manzúovo pojetí kompozice portrétu však mohlo v Hladíkovi probudit oprávněný zájem o ozvláštnění koncepce celku portrétu, která předtím vycházela buď z Myslbekových portrétů (busta herce J. Mošny) nebo z děl jeho učitele Jana Laudy.

K portrétům Jana Hendrycha

Wed, 16 Feb 2022 00:00:00 +0000

Za důležitou oblast Hendrychova přínosu považuji dnes obecně opomíjenou oblast sochařského portrétu.

Je pozoruhodné, s jakou vnitřní jistotou v sochařské transformaci modelu vznikají už Hendrychovy školní práce. V Podobizně chlapce z roku 1954 je prokazatelně vidět zvládnutí těžkostí základů portrétního sochařství v poměrně suverénním pojetí. Dokládat na tomto realistickém díle vliv dětských portrétů manželky Hendrychova profesora, sochařky Marie Kulhánkové – Wagnerové, je poněkud přehnané. Během svých studií Hendrych nejen plní úkoly mající za cíl zvládnutí realistické formy, ale dotýkají se jej nemalou měrou vztahy k moderní české plastice (jmenovitě k osobnostem Otto Gutfreunda a Bedřicha Stefana) i aktuální tendence, především v oblasti italského neorealismu v portrétu a informelu v reliéfu a volné soše.

Zapomenuté výročí

Tue, 15 Feb 2022 00:00:00 +0000

Ivanský se narodil v Přívoze v rodině železničního zřízence z Haliče. Studoval řezbářství na Státní odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi, poté se stal žákem slavného sochaře Josefa Mařatky na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Po ukončení studií se vrací do Moravské Ostravy, kde zahajuje svou samostatnou tvorbu v podobě cyklu soch s hornickými motivy, s postavami dělníků a koksařů. V roce 1937 vytváří nadživotní sochu horníka před budovu ředitelství OKD. Neefektní dílo ,nepoznačené pozdějšími kánony a manýrami socialistického realismu, se zřejmě inspirovalo hornickou figurou svého učitele Mařatky pro budovu tehdejší Dělnické úrazové pojišťovny, dnes Úřadu městské části Praha 7. Touto významnou ranou realizací Ivanský potvrdil zájem o motivy, které jej obklopovaly a stejně jako Jindřich Wielgus (byť Ivanský v realistické podobě) bere za své zpodobnění horníka, oproti konvenčnímu odtržení od reality kraje zosobněnému produkcí tehdejšího komerčně úspěšného salónního umění.

Jan Hendrych a tematická tvorba

Mon, 14 Feb 2022 00:00:00 +0000

S odstupem času je zcela zřejmé, že přes rozsáhlou produkci odolají času jen některé realizace, jen některá díla. O to větší lítost můžeme cítit, když postupně nacházíme náznaky kvality tam, kde podobně tematická socha nebyla prioritou autorovy tvorby, nicméně se i námětů vážících se k historii a válečným letům umělec dotkl. Z těchto prací i pozdějších realizací na odlišná témata pak docházíme k lítosti nevyužitých vloh, které nepadly ani tak jako oběť proklamovanému ideologickému tlaku, ale spíše osobnímu komerčnímu zájmu a konkurenčnímu boji, který měl jisté mocenské krytí.

Raná tvorba Václava Frydeckého

Sun, 13 Feb 2022 00:00:00 +0000

Frydecký patřil ke generaci, která na výtvarnou scénu nastoupila po druhé světové válce, konkrétně v průběhu 50. let 20. století. Prvním Frydeckého učitelem byl na Vysoké škole uměleckoprůmyslové profesor Bedřich Stefan. Po tomto krátkém období na VŠUP přechází Frydecký na Akademii výtvarných umění, kde jej vede profesor Jan Lauda, jemuž později jeho žák Václav Frydecký vytvoří hodnotnou pamětní desku na Hradčanském náměstí, které předcházela neméně kvalitní portrétní a figurální studie. Ačkoli je doba školení u Bedřicha Stefana příliš krátká, přesto jeho vliv zahlédneme v pozdějším sousoší žen po koupání ve Františkových Lázních (všimněme si ozvuků stylizace Stefanových ženských figur reliéfního vlysu na budově Českých drah na Ulrichově náměstí v Hradci Králové), shodný námět spolu s prvním učitelem řeší v tematice medvědů, kde dospívají k obdobným výsledkům.

Sochař Václav Frydecký v Nové síni

Sat, 12 Feb 2022 00:00:00 +0000

Kromě úvodního textu od Dr. Františka Dvořáka se především poprvé setkáváme s celou řadou fotografií předtím kuse zmiňovaného Frydeckého díla, jejichž objem předčila až krátce před umělcovou smrtí vydaná Dvořákova monografie (2009).

Výročí sochaře Fraňa Gibaly

Fri, 11 Feb 2022 00:00:00 +0000

Fraňo Gibala se narodil 5. dubna 1912 v Krásné Poľaně. V prvním roce studoval na kamenosochařské škole v českých Hořicích a studium dovršil coby žák profesora Bohumila Kafky na pražské Akademii výtvarných umění v roce 1937. Právě v období školení u tohoto vynikajícího představitele impresionistické plastiky a monumentálního sochařství vznikají první výrazná Gibalova díla, jako krajně expresivní Tragédie na Dyji, upomínající na utopené žáky v Rakvicích, a poněkud morbidní Sebevražda na kolejích. Gibala se věnuje rovněž pracovnímu námětu elektromontérů, které Gibala pojal značně netradičně, nezatížen civilistickou zkušeností předchozí generace. Za povšimnutí stojí expresivně modelovaná skupina Dojení ovce, Pastýři i Židé. Kritická sociální nota zazní v plastice Stávka v Karpatech. Gibalovo umění té doby je reprezentováno exotickou hlavou černošské tanečnice. Rok po absolvování akademie odjíždí sochař na studijní cesto do Paříže, následně se usazuje na Slovensku, žije a tvoří střídavě v Bratislavě a v Prešově. V roce 1940 se sochař stěhuje natrvalo do Bratislavy.

115 let od narození sochaře a medailéra Rudolfa Doležala

Thu, 10 Feb 2022 00:00:00 +0000

Po osvobození se Doležal účastní soutěží, dodnes můžeme obdivovat například jeho dynamický návrh pomníku dělostřelcům. Prvními realizacemi Rudolfa Doležala, vzniklými v jeho olomouckém působišti, je socha Výhybkáře před ředitelstvím Českých drah, vynikající neotřelým kompozičním schématem a v návrhu i dynamickou modelací a větším důrazem na výraz upracované železničářovy tváře. Úspěšně monumentalizovaným sociálním motivem je pak socha truchlícího dělníka pro areál Moravských železáren, kde dílo posloužilo jako pomníček za války umučeným zaměstnancům podniku. Nejvýznamnější zakázkou předúnorového období se stává trojsoší Pěvci slezských písní pro Bezručovy Sady, které Doležal tvoří v autorském kolektivu s místními sochaři Hořínkem a Lenhartem. Každý z autorů vytvořil jednu z postav, Rudolf Doležal je dle dochovaných svědectví autorem Maryčky Magdonovy.

K dílu sochaře Aloise Sopra

Wed, 09 Feb 2022 00:00:00 +0000

Tento rok uplynulo 28 let od úmrtí sochaře Aloise Sopra (1913-1993) a 45 let od počátku jeho působení na Plzeňsku. Za skoro tři desetiletí od konce tvořivého života tohoto umělce vymizelo Soprovo dílo z kulturní paměti, ačkoli se sochař v době svého působení řadil mezi nejzajímavější z nastupujících umělců mladé generace v období nacistické okupace, mezi talentované autory problematických i problematizovaných 50. let a posléze se stal jakousi dominantní figurou západočeské výtvarné scény. Pro Sopra byla připadná oscilace mezi oficiální výtvarnou scénou a vlastními mnohdy velmi odvážnými výtvarnými experimenty, které jej spolu s jadrnou povahou vydělovaly od vyumělkovanosti (někdy i postupné vyprázdněnosti) oficiálních kánonů posledních dvou desetiletí socialistické éry.

125. výročí narození Josefa Wagnera

Tue, 08 Feb 2022 00:00:00 +0000

Letos si připomínáme 125. výročí narození sochaře Josefa Wagnera (1901-1957), žáka Jana Štursy a Otakara Španiela, profesora pražské VŠUP, sochaře avantgardních děl i pokračovatele barokní tradice.

Josef Wagner se narodil v rodině kamenosochaře v Jaroměři, ve městě, které dalo světu výtvarného umění dva další významné rodáky: sochaře a medailéra Otakara Španiela a malíře Josefa Šímu. Otec Wagnerovi brzy umřel na silikózu - nemoc kameníků, otčímem se mu stal kamenosochař Bárta. Wagner byl prostředím kamenické dílny zaujat již od svého dětství, přirozeně se tak šel školit do hořického kamenosochařského učiliště a následně pokrařoval ve svém vzdělávání na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Štursy. Lyricky a smyslově laděná tvorba učitele na něj výrazně zapůsobila, i když absorboval i řadu dalších podnětů z místní i světové výtvarné scény (Gutfreundův civilismus, formální konstruktivistické experimenty Jiřího Krohy či dílo Alexandra Archipenka). Štursa rozpoznal v začínajícím sochaři skrytý lyrický talent, o čemž se svěřil staršímu studentu a spolupracovníkovi Janu Laudovi. Wagner se ve Štursově škole setkává s generačními souputníky a púřáteli Vincencem Makovským, Hanou Wichterlovou a starším Bedřichem Stefanem. A na akademii poznává mladou talentovanou sochařku z Hořic Marii Kulhánkovou, která se později stane jeho manželkou a spolupracovnicí.

110 let od narození sochaře Járy Šolce

Mon, 07 Feb 2022 00:00:00 +0000

Jaromír Šolc započal své studia na reálce, po jejím absolvováním následuje školení na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Dvořáka, významného tvůrce gutfreundovského sociálního civilismu, skvělého portrétisty a obdivovatele kulturního dědictví rané renesance a baroka.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XXII.

Sun, 06 Feb 2022 00:00:00 +0000

Literární vědec, spisovatel, pedagog, překladatel, filosof, který hluboce zasahoval, a to v různých historických obdobích a souvislostech, do společenského dění, byl bezesporu Václav Černý / 1905- 1987 / Maturoval na lyceu v Dijonu, celoživotně se zabýval francouzskou literaturou. Studoval bohemistiku a romanistiku na filosofické fakultě UK. Působil na universitě jako profesor srovnávacích literatur. S přestávkami redigoval Kritický měsíčník. Publikoval v řadě periodik v 60. letech to bylo především v Lidové demokracii. Mimo obsáhlé paměti publikoval řadu textů, které vycházely z polemiky s ortodoxně chápaného marxistického pojetí dějin. Jeho přístup však nevylučoval jistá společná východiska. Filosoficky se také orientoval na existencialismus, který právě v 60. letech získal v našich poměrech řadu příznivců. / vycházely texty R. Garaudyho, J.P. Sartra a dalších /.Významně se angažoval v kritických obdobích českých, československých dějin./1948, 1968/ K jedinečným publikacím patří například: Boje a směry socialistické kultury 1946, Sešity o existencialismu 1948, Lid a a literatura ve středověku 1958, Studie a eseje z moderní světové literatury z roku 1969 a další.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XXI.

Mon, 10 Jan 2022 00:00:00 +0000

Filosofickou fakultu UK absolvoval Jan Mukařovský v roce 1915, studoval ** ** lingvistiku, romanistiku, u Otakara Zicha pak estetiku. Cílevědomě směřoval k vysokoškolské kariéře chápané v duchu doby, kde byla pedagogická erudice spoluvytvářena odbornou badatelskou prací. Angažoval se v rámci mírového hnutí, jako člen Světové rady míru.

Vincenc Kramář: Picassův boj za mír

Fri, 07 Jan 2022 00:00:00 +0000

Idyla Míru, obecně symbolizující šťastný život a práci svobodného člověka, je jistě útěšná a povzbudivá, ale účinnější a vůbec významnější je Válka, vytěžená z třídních protikladů naší doby a z bojovného postoje pokrokového umělce. Spočívá na myšlence: je-li každá dobyvačná válka, zaměřená na olupování a zotročování národů, ničemnost, byla by útočná válka světových rozměrů, tedy nová světová válka, vedená atomovými a jinými zbraněmi hromadného zabíjení a ničení, kterou vyhrožují nenasytné monopoly, nezměřitelným zločinem proti lidstvu a zároveň něčím nesmyslným, ba hloupým, neboť atomová válka způsobila by při své dvojsečnosti nezměrné útrapy a ztráty na životech a statcích jak napadenému táboru míru, tak i útočníku.

Rozhovor s Giacomettim

Thu, 06 Jan 2022 00:00:00 +0000

Giacometti obchází kolem své sochy. V ateliéru je málo místa, je plný tenkých, křehkých plastik ze sádry, pod kterou lze tušit železnou armaturu. Kousek sádry Giacomettimu zalepil víčko. Modeluje však s vervou dál bustu, která už začíná mít protáhlý tvar.

Robert Desnos: Pablo Picasso

Wed, 05 Jan 2022 00:00:00 +0000

Pro většinu tvůrců, mluvím o básnících stejně jako o malířích, děje se všechno tak, jako by způsob tvoření nebyl jeden, ale více způsobů souběžných, jeden druhému neviditelných, těžko pochopitelných pro ty, kteří se hlásí k jednomu z nich. Pro nezaujatého pozorovatele existuje však mezi těmito neznámými totožnost, pro toho, kdo přemýšlí, bod, v němž se setkávají.

Poesie a tendence

Tue, 04 Jan 2022 00:00:00 +0000

Ale není-li bez dobré malby vůbec žádné malby, je třeba také říct, že není realismu bez určitých charakteristických rysů, které jej vyznačují. V těchto bodech si musíme být jisti, jinak naše práce bude vydána nebezpečí, že se uchýlí na nejpodivnější cesty, až dospěje možná tam, kam jdou antirealisté. Máme-li zvolit lehký příklad, musí nám být jasné, že malba de Pisise tam, kde je dobrá, je také výborná, ale není to malba realistická. Je to výborná dekadentní malba dekadentní osoby, která je intelektuálním vzorem upadajícího světa. Ať jakkoliv je možno se obdivovat jeho malířským kvalitám, bude vždycky nemožné pojmout jej do oblasti realismu. Ale totéž je nutno říci, abychom si vzali příklad poněkud nesnadnější (protože jde o silnějšího a méně abstraktního malíře), o Matissovi. Matisse je velký a radostný malíř, ale není realista. Představuje lepší část světa, který upadá, přes to však představuje upadající svět. Podle mého názoru to musí být řečeno.

Paul Eluard o umění

Mon, 03 Jan 2022 00:00:00 +0000

… To, co jsme viděli, vyprchá nebo promění se rychleji než to, co jsme četli. Tvary a barvy se neustále mísí, ruší, splývají a zanikají. Člověk myslí jen slovy, nezapomíná jejich rytmus, který je rytmem smyslu. Společnost němých si představujeme ještě hůře než společnost slepých.

Majakovskij o Légerovi

Sun, 02 Jan 2022 00:00:00 +0000

Léger, malíř, o kterém slavní znalci umění mluví poněkud spatra, udělal na mne vskutku veliký a příznivý dojem. Muž pevné postavy s vystupováním pravého malíře dělníka, který nepovažuje svou dovednost za božské vnuknutí, nýbrž za vášnivou a nepostradatelnou potřebu jako každou jinou práci. Prohlížím si jeho malbu. Je radostné se dívat na estetické chápání průmyslových forem. Je radostné vidět, jak se nebojí ani nejhrubšího realismu. Je ohromující vidět jeho vztah k barvě, který nelze srovnávat se vztahem žádného z ostatních francouzských malířů. Barva mu není prostředkem k vyjádření jakékoli atmosféry, je pro něj hmotou, která dává předmětům jejich zbarvení. Stejně tak nejsou jeho názory na ruskou revoluci určovány nějakým estetismem, je to zájem opravdový a hluboký. Je radostné vidět, jak nevyzdvihuje otázku svých děl – ať velkých či drobných – do popředí, jak se nepokouší vytřít vám zrak svým revolucionářstvím, jak se, ponechávaje otázky malby stranou, vyptává na ruskou revoluci, na ruský život. Je zřejmé, že jeho nadšení pro revoluci není póza, že je to prostý zájem člověka, který si chce ověřit, jak to funguje. Daleko více, než otázka, jak a kde by mohl uspořádat výstavu, zajímá ho po příjezdu do Ruska praktická otázka, jak by mohl svými znnalostmi přispět k všeobecné výstavbě Ruska.

Konfrontace: Ladislav Snopek a Zdenko Kalin

Sat, 01 Jan 2022 00:00:00 +0000

Dvojice pomníků ze slovinské Lublaně a ze slovenské metropole Bratislavy nám ukazuje rozdíly v tvůrčím přístupu sochařů, kteří ačkoli zpracovávali stejné téma figurálního pomníku relativně současné historické osobnosti a kteří dokonce užili skoro shodné kompoziční schéma, přesto se dobrali rozdílných kvalitativních výsledků, v nichž uměřenost a zvýšená míra civilnosti převyšuje expresivní patos a až přehnané měřítko pomníku.

Konfrontace - Jan Hendrych 1963

Fri, 31 Dec 2021 00:00:00 +0000

S Henry Moorem, který je často citován jako jeden z inspiračních zdrojů sochaře, má Hendrych společné to, že se váže na několik málo tradičních témat, která jsou společná pro celý vývoj výtvarného umění. Je tomu tak u ležící figury (Skica k plastice před Kulturní dům ve Stachách, 1961), kde však Moorův příklad – jak se s tím setkáme i v obecné rovině – znamená víc uvolnění tvarosloví, rozvolnění vazby na viděnou realitu, než do té doby módní přebírání Angličanova tvarosloví.

Klasik slovenské sochařské moderny

Thu, 30 Dec 2021 00:00:00 +0000

Jak jsem uvedl, Kostkova předválečná i válečná tvorba se již napevno zařadila ve své nekonvenčnosti i v moderním rozvoji sochařských hodnot do vývoje slovenského sochařství, podobně jako Kostkovy poválečné monumentální realizace. Poněkud problematičtější se jeví snaha aktualizovat sochařskou formu, která se staví do určitých rozporů s účely monumentální plastiky Jedná se o výsledné skupiny dívek se stuhami, která se od impresivních modelů vycházejících z Kostkova modelačního mistrovství předchozího tvůrčího období do určité loutkovitosti a nepříliš vhodné rustikální stylizaci ve snaze najít výraz mezi adekvátní tendencí neorealismu a jakýmsi poukazem na odkaz slovenské lidové tvorby.

Sochař Karel Hladík a neorealismus

Wed, 29 Dec 2021 00:00:00 +0000

Zemřel sochař Karel Hořínek

Wed, 29 Dec 2021 00:00:00 +0000

Karel Hořínek se narodil do rodiny významného olomouckého sochaře Vojtěcha Hořínka (1906-1998), autora řady vynikajících portrétů a komorních děl, ale především realizací v kameni a restaurátoru řady barokních soch. Byl vnukem Karla Hořínka, zakladatele sochařského rodu, mimo jiné autora dvojice lvů před olomouckým soudem či soch sv. Cyrila a Metoděje pro průčelí kostela na prostějovském Tetíně.

Jan Lauda: Moje vzpomínky na J. Mařatku

Tue, 28 Dec 2021 00:00:00 +0000

Mařatka mi dal mnoho pro moji uměleckou práci a v mých sochařských začátcích sděloval mi, mladému sochaři, své bohaté životní i umělecké zkušenosti.

Setkal jsem se s ním za první světové války jako voják, a tehdá při sochařské práci ve vojenské nemocnici, kde jsme se snažili se sochařem Fojtíkem vydržet vojnu, korigoval Mařatka naše studie, které jsme modelovali ve skleníku.

Zapomenuté výročí Ivanského

Mon, 27 Dec 2021 00:00:00 +0000

Jan Hendrych a tematická tvorba

Sun, 26 Dec 2021 00:00:00 +0000

Raná tvorba Václava Frydeckého

Sat, 25 Dec 2021 00:00:00 +0000

Sochař Václav Frydecký v Nové síni

Fri, 24 Dec 2021 00:00:00 +0000

Výročí sochaře Fraňa Gibaly

Thu, 23 Dec 2021 00:00:00 +0000

115 let od narození sochaře a medailéra Rudolfa Doležala

Wed, 22 Dec 2021 00:00:00 +0000

K dílu sochaře Aloise Sopra

Tue, 21 Dec 2021 00:00:00 +0000

Antonín Zápotocký o umění

Mon, 20 Dec 2021 00:00:00 +0000

Ale je zapotřebí jejich snažení a činnost uvolnit. Nechceme, aby jejich um, vědění a talenty sloužily pěstování umělých květů pro uzavřené skleníky boháčů a zbohatlíků. Chceme, aby novými krásnými květy obohatili široké luhy naší krásné vlasti, aby jejich věda, praktická práce i umění udělaly radostným, lepším, bohatším a krásnějším život všeho našeho lidu.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XX.

Mon, 13 Dec 2021 00:00:00 +0000

Byl nejen filmovým režisérem také scénáristou, fotografem, pedagogem. Narodil se v Kelči na Vsetínsku a dialekt tohoto kraje byl slyšet v jeho řeči do pozdního věku. V 50. letech vystudoval pražskou FAMU u Karla Plicky, obor filmová fotografie. Působil pak v Československém armádním filmu. Spolu s Karlem Kachyňou na počátku 50. let natočil řadu dokumentárních filmů. Po několika dokumentárních snímcích byl v roce 1958 jeho samostatným celovečerním debutem film Touha. V roce 1963 natočil legendární film Až přijde kocour a v roce 1968 vznikl mezinárodně oceňovaný film, Všichni dobří rodáci. Získal například ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Barceloně. Jasného filmy se dočkaly uznání i na dalších filmových přehlídkách po celém světě.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XIX.

Tue, 16 Nov 2021 00:00:00 +0000

Je příznačné, že léta zlomová v naší historii, léta rekapitulací, hledání nových, či staronových východisek, přináší v našich poměrech otázku původu a orientace naší kultury, tedy i jazyka. Je zřejmé, že Jakobson, jako lingvista, považoval jazyk za základní atribut národní kulturní specifičnosti_. *Jakobson v roce 1945 píše *: „Jednota národa je dána společnými slovy, společnou cestou k Slovu a proto je posvátná. Národy se liší slovy svých jazyků a jsou spojeny Slovem, jež vyznávají “. /Jakobson, R., Neměnné směrnice, Kvart, r. 1945-1946 str. 185 a dále/

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XVIII.

Mon, 15 Nov 2021 00:00:00 +0000

Společensko-politická situace 60. let otevřela řadu otázek vztahujících se ke kultuře a umění, stejně tak, jako kultura a umění kladla otázky společnosti, striktně prezentované politickou representací. Mezi ty, kteří konfrontovali své názory, s nově vzniklou situací, patřil také germanista, literární historik, spisovatel, kulturně-politický pracovník Pavel Reiman / 1902- 1976/. Celoživotně levicově orientovaný, studoval na Lipské universitě germanistiku, člen Kostufry /Komunistická studentská frakce/, redaktor stranického tisku /KSČ/. V roce 1931 vydal první Dějiny KSČ. Koncem 30. let podporoval emigranty z Říše. Sám emigroval v roce 1939 do Velké Británie.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XVII.

Mon, 01 Nov 2021 00:00:00 +0000

Osobnost, která svým způsobem zasáhla nejen do filosofického a umělecko-historického myšlení 60. let byl filosof, estetik, literární teoretik Roman Ingarden / Krakov 1893-1970/.Studoval matematiku a filosofii, přednášel na universitě ve Lvově a Krakově. Jeho texty byly přeloženy do řady jazyků, také do češtiny. Jeho texty, i když nebyly k dispozici v češtině, přesto byly z velké části známy v našem prostředí. Česky pak vyšly knihy O poznání literárního díla, 1967, *Umělecké dílo literární *, 1989. Šíře jeho odborného zájmu bylo téměř bezbřehé. Věnoval se mimo ontologie a epistemologie, také filosofii malířství a hudby. U nás se podrobně zabýval jeho dílem Jan Patočka.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XVI.

Fri, 22 Oct 2021 00:00:00 +0000

K významným osobnostem, které se zapsaly do kulturně-politických dějin našeho prostředí, a to již od 50. let minulého století patří bezesporu Pavel Kohout , básník, prozaik, dramatik, narodil se v Praze v roce 1928. Jeho nejen umělecký, ale i společensko-politický vliv zasáhl nejen 60. léta. Publikoval a publikuje v českém a rakouském prostředí. V padesátých letech patřil k vedoucím představitelů budovatelské poezie. V období Pražského jara se velmi aktivně podílel na koncipování nového pojetí kulturní politiky. Mimo jiné pracoval v mládežnické redakci Čs. Rozhlasu, byl kulturním atašé v Moskvě, šéfredaktorem Dikobrazu. Působil také v Československé televizi, v Divadle na Vinohradech. Účastnil se IV. Sjezdu SČSS v roce 1967, kde přečetl Solženicynův protestní dopis sjezdu Svazu sovětských spisovateů. Právě v 60. letech se diametrálně odlišně vyjadřoval, k uměleckým a politickým otázkám, než ve svých uměleckých a politických začátcích. Spolu s I. Klímou, A. J. Liehmem, L. Vaculíkem patřil k nejvýznamnějším postavám Pražského jara, publikoval v řadě dobových periodik. Ze své studijní cesty do Rakouska se do Československa nevrátil. Pavel Kohout patří v dějinách naší literární tvorby mezi nejplodnější autory. Jeho tvorba je známá doma i v zahraničí. Z období 50. let to byly sbírky budovatelské poezie. V rámci dramat „ *Zářiové noci *", „ *Taková láska *", také zfilmováno, věnoval se adaptacím, například knížky Julesa Vernea „ *Cesta kolem světa za 80 dní *". Tato inscenace prošla řadou domácích i cizích divadelních scén. K dalším adaptacím patřila „ *Válka s mloky *" Karla Čapka, Haškův „ *Josef Švejk *" z roku 1963, V roce 1968 je to pak „ *Nenávist v prosinci *", V roce 1969 „ Aksál" V_ _tvorbě a životních postojích Pavla Kohouta se odráží celá složitost vývoje kultury a umění v dramatické době, a to nejen v období 60.let.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XV.

Tue, 05 Oct 2021 00:00:00 +0000

Za stále aktuální můžeme tak považovat poslední ze šestnácti esejů nazvanou tak jako celá kniha, *Skutečnost umění *. Stěžejním obsahem této poslední stati je Štechův výklad kýče. Chápe jej jako padělanou skutečnost. Příčinu jeho vzniku a takového rozptylu vidí v náhlých změnách společenského řádu, v posunech společenských tříd a vrstev. Pro kýč je typické předstírání citu_:" Kýč předstírá vznešenost, hloubku, nadšení, city, čili simuluje zážitek. Nevyslovuje cit přímo, zamísí do smyslnosti sentimentalitu, do něhy roztomilost, do tvrdosti bodrosti. Přežene notu sladkosti, je nepřesný a nepravdivý “./ Skutečnost umění s. 216/_

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XIV.

Mon, 16 Aug 2021 00:00:00 +0000

Mezi autory jejichž tvorba je překládaná do mnoha světových jzyků patří Ivan Klíma, spisovatel dramatik. Narodil se v roce 1931, v roce 1956 absolvoval Fil. Fakultu UK. Působil jako redaktor v nakladatelství Československý spisovatel. V roce 1969 odjel do USA, kde působil jako hostující profesor na Michiganské universitě. V 6O letech přispíval do periodik, Květy, Plamen, Orientace, Literární noviny, Literární listy Je autorem řady dramat, reportáží, próz, esejů. V 60. letech publikoval například, Hodina ticha, Klára a dva páni. V roce 1969, Loď jménem naděje. Z dramat to byla například Mistr 1967, Cukrárna Miriam 1968, Porota 1968, Ženich pro Marcelu 1969 a řada dalších.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XIII.

Sun, 15 Aug 2021 00:00:00 +0000

Vzájemná propojenost, česko-slovenská, v oblasti kultury a umění, byla v 60. letech zcela přirozená, a to jak v rámci konkrétního umění, tak i jeho teorie. Přispívaly k tomu vzájemné návštěvy významných představitelů, divadelní představení, dramaturgie filmů, výstavní činnost, v neposlední řadě televizní vysílání. Stejně to bylo i v oblasti teorie. Přispívala k tomu dostupnost knižní a časopisecké produkce, společné konference a podobně.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XII.

Thu, 24 Jun 2021 00:00:00 +0000

Dušan Šindelář, estetik, umělecký historik, teoretik užitého umění. Narodil se v roce 1929 Kořenově.Vystudoval filosofii a estetiku u Jana Mukařovského na UK. Působil na různých vysokých školách, jako například VŠUM, na Akademii výtvarných umění. Byl také redaktorem periodik, Umění, Umění a řemesla, Tvar, Výtvarná práce, Literární noviny. V časopise Výtvarné umění publikoval stať nazvanou O typičnosti v umění, kde se mimo jiné vyslovuje k problematice realismu v umění, což v podstatě odpovídá dobovému názoru:" … jedině realistické umění, které je ovšem třeba chápat__ne *jako pouhý umělecký směr, ale jako metodu umělecké tvorby, je schopno tohoto poznání světa *". / Výtvarné umění, 2/1953/

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout XI.

Wed, 23 Jun 2021 00:00:00 +0000

Autor próz, dramat, poezie, esejí, překladatel. V současnosti žije ve Francii. Starší texty jsou psány česky, od 70 let pak francouzsky. Patří mezi nejčastěji překládaného autora do nejrůznějších jazyků. Narodil se v roce 1929 v Brně, studoval na Fil. Fak. UK a FAMU. Od druhé poloviny 50 let se angažoval v rámci kulturně politických otázek. Účastnil se významného IV. Sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967 s referátem „ *Nesamozřejmost existence českého národa *" V 60. letech se aktivně podílel na formování nového kulturně politického programu, který pak vyvrcholil ve vystoupeních Pražského jara. Literárně se angažoval na stránkách časopisů Listy, Tvář, Plamen, Host do domu. Z divadelní tvorby to byly především hry _Majitelé klíčů _z roku 1962, které ve své době prošly mnoha divadelními scénami. Ptákovina z roku 1966 a další. Z románů například *Žert *, který byl takézfilmován. Velké popularitě se těšily tři sešity Směšných lásek, jako soubory povídek vydané v letech 1963,1965,1969. Část byla také zfilmována.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout X.

Tue, 22 Jun 2021 00:00:00 +0000

Jaroslav Volek, estetik, muzikolog, sémiotik. /1923 – 1989 /.Absolvoval muzikologii a estetiku na FF UK, také zde později přednášel na Katedře estetiky a obecné teorie umění. V letech 1969-1972 byl jejím vedoucím. Zabýval se problematikou v rámci muzikologie, jako jsou otázky základních hudebních pravidel. Významné a v podstatě jedinečné jsou zvlášť jeho texty řešící otázky obecné estetiky. Zvlášť to byla publikace z roku 1968, která řešila ve své době málo reflektovanou problematiku, která se zabývá vztahy jednotlivých teorií uměleckých druhů, nazvaná, Základy obecné teorie umění.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout IX.

Wed, 02 Jun 2021 00:00:00 +0000

V dějinách českého, v širším kontextu československého kulturního života, bylo jen málo osobností, které by mohly konkurovat, jak z hlediska šíře, tak především kulturně -politického významu, Adolfu Hoffmeistrovi. V něm se snoubila schopnost uvádět do života, nejen své, ale i cizí myšlenky, do konkrétní kulturně-politické situace. Spoluvytvářel různé podoby levicově chápané kultury a umění, jako například proletářského umění, poetického naivismu, surrealismu, až k socialistického realismu. Publikoval v řadě periodik, byl autorem řady kreseb, koláží.

Věrnost lásce

Fri, 28 May 2021 00:00:00 +0000

Dante Alighieri (1265-1321) patří společně s Francescem Petrarcou (1304-1374) a Giovanni Boccacciem (1313-1375) mezi otce italské literatury. I přes malé časové rozpětí, které dělí tyto autory, patří Dante do jiného období než zbylí dva spisovatelé. Je ještě úzce spjat se středověkem, je jeho završitelem a zároveň nejvýznamnějším autorem. Petrarca a Boccaccio stojí na počátku humanismu.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout VII.

Fri, 07 May 2021 00:00:00 +0000

Pro konec 50. let byl typický nástup abstraktní tvorby, který tento časopis odrážel. Soustředil se také na světové autory modernismu, publikoval monografie o Picassovi, Braquovi. Byl organizátorem řady výstav především v pražské Špálově galerii. Svůj význam sehrála jeho studie uveřejněná v časopise Výtvarné umění z roku 1957 nazvaná _Umění nezobrazující a neobjektivní, jeho počátky a vývoj. _V roce 1963 spoluzakládal skupinu Křižovatky pro kterou byla typická otevřenost různým výtvarným proudům ve které se sdružovaly takové osobnosti výtvarného života, jako například, Richard Remund, Jiří Kolář, Karel Malich, Pavla Mautnerová, Vladislav Mirvald, Zdeněk Sýkora a další.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout VIII.

Fri, 07 May 2021 00:00:00 +0000

Česko-francouzská historička umění, Anna Fárová /1928 – 2010 / se především orientovala na dějiny a kritiku umělecké fotografie, překladatelka z francouzštiny. Studovala dějiny umění a estetiku na Fil. Fakultě UK u A. Matějčka, J. Mukařovského. Prostřednictvím svého manžela Libora Fáry se seznámila s významnými uměleckými osobnostmi. Pořádala výstavy, psala monografie. Zpracovala dílo Františka Drtikola, vydala výbor z díla Josefa Sudka. Vytvořila a uspořádala fotografickou sbírku Umělecko-průmyslového muzea v Praze. Z významných publikací: Henri Cartier-Bresson, Odeón, Paříž 1958, Jiri Jenice,SNKLU, 1962, Je autorkou významné publikace: Pražské jaro ve fotografii, 1970

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout V.

Tue, 20 Apr 2021 00:00:00 +0000

Jindřich Chalupecký /1910 -1990/se ve všech obdobích aktivně vyjadřoval nejen v rámci odborných otázek, ale také ke kulturní problematice v různých rovinách Jeho odborný záběr byl velmi široký. Studoval na Filosofické fakultě UK pedagogiku, psychologii, literaturu, francouzštinu a dějiny umění. Velmi aktivně se také v 60. letech realizoval jako kurátor, kde především v Galerii Václava Špály na pražské Národní třídě, která se ve své době stala jedinečným místem setkávání zvlášť představitelů nového výtvarného vidění. V 60.-70. letech byl vedoucím teoretického oddělení ÚBOKu, /Ústav bytové a oděvní kultury/, což mu umožnilo cesty do zahraničí, kde navazoval kontakty se zahraniční výtvarnou scénou. Jeho zásluhou se dostala řada domácích autorů do povědomí zahraniční výtvarné scény.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout IV.

Mon, 19 Apr 2021 00:00:00 +0000

Malrauxovy myšlenky, které se objevují v jeho románové tvorbě, byly velmi přitažlivé i v českém, československém prostředí a svým způsobem předznamenávaly východiska existencialismu, tohoto vidění a výkladu světa. Jednalo se především o hledání smyslu života, který byl zbaven všech společenských jistot, tradičně respektovaných, jako víry v Boha, etického kodexu. Revoluční činy mají u něj svou hodnotu, nad kterou však vítězí lidské bratrství.

Malé zamyšlení o sochařství

Wed, 14 Apr 2021 00:00:00 +0000

Kult cen a instalací poněkud unavil publikum, které vyprazdňuje síně, protože… se nudí. Po třiceti letech postmoderny a po letech virtuózního kýče apaticky zůstává čím dál více sedět doma, věnuje se více zákusku v kavárně, než risku zklamání z umění. Za anekdotou nebyl hřmotný smích, ani moralistní pobouření „starého světa", ale nuda a apatie, která jej provází. O sochařství, při kterém se nepochybuje o správnosti postmoderního dogmatu to platí, se slzou v oku, dvojnásob.

Sochař a fotograf – Dílo Josefa Wagnera pohledem Sudkova fotoaparátu

Tue, 13 Apr 2021 00:00:00 +0000

O významu Wagnerova díla vypovídají nejen články, monografie a výstavy, ale i respekt jeho generačních druhů a žáků na VŠUP či podobně obdivně laděné verše i vzpomínky Jaroslava Seiferta. O blízkosti Sudka k Wagnerovi svědčí nejen počet snímků, ale i Wagnerova přítomnost v Sudkově umělecké sbírce (Torzo vycházející z rané sochy podzimu, dnes díky daru sochařovy sestry v roudnické galerii) a také mistrovský bronzový portrét pražského fotografa.

Sochy Karla Pokorného ze Sudkova archivu

Mon, 12 Apr 2021 00:00:00 +0000

Tato zvolená cesta k poznání děl Karla Pokorného na vysoce kvalitních fotografiích jednoho z nejlepších světových fotografů si neklade ambice vyčerpávajícího výčtu sochařovy tvorby. Je to pouhý letmý vhled do ní tak, jak nám jej Sudkův archiv nabízí.

Sochy Karla Lidického objektivem Josefa Sudka

Fri, 09 Apr 2021 00:00:00 +0000

Karel Lidický vystudoval hořickou kamenosochařskou školu, vyhlášené učiliště našich předních sochařů a následně Akademii výtvarných umění u profesora Španiela. Po náhlém úmrtí profesora Hladíka převzal vedení sochařské školy AVU.

Josef Sudek zaznamenal Lidického dílo především z období 30. a 40. let 20. století. Expresivní momenty Lidického díla reprezentuje pískovcová socha schoulené postavy Marnotratného syna, nejradikálnějšího ozvuku díla barokního mistra Matyáše Brauna (spolu se současnou postavou starce a obdobně odstíněnou variací na Štursovu Pubertu, sochou Dospívající z hlinecké galerie), studie hlavy Viktorina Kornela ze Všehrd,výrazově exponovaného Bolestného Krista, polopostava Starce (jehož pískovcová busta byla umělcem darována Rudé armádě po osvobození Československa) a detail soutěžního návrhu hrobu světce sv. Vojtěcha pro chrám sv. Víta. Barokizační tendence v díle Karla Lidického pak vrcholí v postavě truchlící ženy, Dolorose. Žena zahalená v dramaticky rozdrásané drapérii s rukama zakrývajícíma tvář plačící. Je to symbol tragických osudů válečných let, symbol odchodu bez návratu, dnes umístěný na hrobě na Vinohradském hřbitově a v interiéru Strašnického krematoria. Opačný pól Lidického tehdejší tvorby nalezneme v maillolovsky laděném oblém vitálním torzu, kde bílé žíly černé žuly dávají tušit pulsující krev ženského těla.

Dílo Jana Laudy ve fotografiích Josefa Sudka

Thu, 08 Apr 2021 00:00:00 +0000

Ačkoli Sudkovy reprodukce byly využity pro zatím největší Laudovu monografii od Jana Tomeše z počátku 50. let, nedá se říct, že by Sudek stihl zvěčnit vyčerpávající počet Laudových soch a vyplnit tak všechna sochařova období. Rané a už tak významné dílo Jana Laudy mezi Sudkovými fotografiemi reprezentují ty, které zaznamenávají podobu civilistních hlav, záměrně naivizujícího avšak pádně vystiženého portrétu historika umění Antonína Matějčka a stylizované hlavy dívky s náhrdelníkem, která vychází z cyklu pro Laudu tak typických lyrických prací 20. let, jakými jsou Ležící dívka s věncem s typickou stylizací udivené tváře a otevřených očí, alegorie Léta a Podzimu (obojí se nacházelo v řadě domácností v populárních keramických rozmnoženinách) a nepříliš často reprodukované dvojice pískovcových portrétů biskupa Antonína Podlahy a kardinála Vojtěcha Schönborna, vycházející z gotické inspirace, přesto však projevující cit pro moderní formu, která zapadá do dalších portrétů cyklu určených pro tympanon chrámu sv. Víta od starších profesorů Štursy a Kafky.

Sochař Jan Hendrych a exteriérové realizace

Wed, 07 Apr 2021 00:00:00 +0000

Na rozdíl od předchozích období je veřejnost o sochařově tvorbě stále intenzivněji informována. Není tomu tak jen díky dokumentu z cyklu Výtvarnické konfese, ři rozhlasovému pořadu Osudy, ale především díky intenzivní výstavní prezentaci tvůrce.

Kauza ostravské sochy Komunisté jinak

Tue, 06 Apr 2021 00:00:00 +0000

Ačkoli oceňuji zvolené téma Karousova textu, přece jen se neubráním kritickému pohledu na určitý schematismus článku i na unáhlená tvrzení v něm obsažená. I přes zajímavý exkurs do života a díla opomíjeného sochaře Miloše Axmana považuji za nutné upřesnit mylné tvrzení, že Axmanovo sousoší Komunisté inspirovalo Makovského při vytváření sousoší Nový věk, které obdrželo Zlatou cenu světové výstavy EXPO 58 v Bruselu. Není tomu tak. Axmanovo sousoší pochází z roku 1960, Makovského sousoší vznikalo před samotnou výstavou, tedy před rokem 1958. Kořeny Makovského záměru nacházíme již v malé skice pro sousoší pro navrhovaný Pomník práce v Baťově v době konce 30. a začátku 40. let, tedy v období působení Vincence Makovského ve Zlíně. Sochařsky zpracovaný motiv můžeme skoro v definitivní zamýšlené podobě nalézt rovněž na medaili Vysokého učení technického v Brně z roku 1947. Rozdíly však vidíme i ve finální soše. Jedná se o frontálně zamýšlené sousoší dvojice postav znázorňující Zemědělství a Vědu s pojícím prvkem slunce coby dynamického vzepětí dramaticky pojatých hmot do prostoru. Zaujme nás aktualizovaná reminiscence na antickou stylizaci hlavy ženy (sochařská nadsázka patrná v partiích antikizujícího nosu a úst a stylizace očí). Postava muže – vědy je zase očividným odkazem na Rodinovo sousoší občanů z Calais, jmenovitě na postavu Jeana d´Aira.

Stanislav Hanzík a sochařský portrét

Mon, 05 Apr 2021 00:00:00 +0000

Zabývat se portrétem znamenalo těžkosti při zvládání sochařské stavby i vnější podoby modelu, nebezpečí sklouznutí ke konvenci. Není tomu tak v díle sochaře Stanislava Hanzíka. Hanzík nikdy nebyl tvůrcem hlavy, která by neměla výraz, která by nebyla vystihovala jedinečnost modelu, nebo která by pouze mechanicky rozmnožovala stávající řadu bez větší invence. Naopak již od počátku Hanzíkovy tvorby jsme svědky nevšedních výkonů, které se nedají označit jen za školní práce, jen za rané dílo, ale které tvoří organickou součást cyklu portrétů, které tvoří nejen těžiště Hanzíkova díla, ale i jeden ze zásadních prvků portrétní tvorby českého poválečného sochařství. Svoji platnost si Hanzíkovy portréty zachovaly až do současnosti, v porovnání s nynější produkcí naopak prokazují svoji kvalitativní převahu.

Na osobnosti 60 let, na které by se nemělo zapomenout III.

Wed, 31 Mar 2021 00:00:00 +0000

Náš dnešní svět žije svou současností, vlastně do nedávna jej budoucnost vůbec nezajímala, když tak, maximálně ohraničena příštími volbami.

Naše situace se však během posledních měsíců podstatně mění. Nutí nás uvažovat o budoucnosti, kupodivu nejen z hlediska zdravotního a ekonomického, ale i mnohem širšího. Na stránkách různých periodik se již setkáváme se studiemi, které se snaží odpovědět, co bude, až tu covid-19 nebude. Jsme tedy nuceni vidět svou existenci v jistém trojhvězdí minulost-současnost - budoucnost. Minulost tak v této souvislosti nabývá na novém významu.

Na osobnosti 6O let, na které by se nemělo zapomenout - II.

Thu, 18 Mar 2021 00:00:00 +0000

60 léta 20. století patří právě k těm obdobím, kde se na malém prostoru, řešilo množství otázek, které jsou i dnes, stále živé, období ve kterém působilo množství osobností, které v otevřeném diskusním prostoru řešili společenské, a tedy i problémy kulturní. Doba umožnila vyjadřovat se osobnostem, které vycházeli z různých profesních i názorových východisek. Od žurnalistického pojetí, až k akademickému odbornému přístupu. 60 léta na rozdíl od let 50. podstatně uvolnily osobnostní vklad jednotlivých aktérů. Bezesporu obraz 60. let je podmíněn i názory zahraničních protagonistů. V šedesátých letech bylo zcela samozřejmé přirozené propojení českých a slovenských představitelů " *pražského jara" *, tedy samozřejmě se nejednalo jen o Prahu.

Na osobnosti 6O let, na které by se nemělo zapomenout I. (Sartre, Sviták, Válek)

Tue, 09 Mar 2021 00:00:00 +0000

60.léta jsou v českých a československých dějinách jistým fenoménem, / zlatá šedesátá /. I když od té doby uplynula řada let, jsou tato léta stálým interpretačním otazníkem. Jeden z momentů, který je pro toto období tak symptomatický je důkaz toho, jak právě úloha umění a kultury sehrává nezastupitelnou roli, a to v jakémkoli společenském dění. Myšleno i dnes, kdy často právě umění a v podstatě celá široká oblast kultury, bývá považována za jakousi zbytnělou činnost, v našem společenském dění.

Ladislav Martínek a jugoslávské monumentální sochařství

Tue, 09 Feb 2021 00:00:00 +0000

Co bylo naprosté novum v našich končinách a konkrétně v jihomoravském kraji, to se stalo naopak až obvyklé v tehdejší Jugoslávii, kde jsou zásadní místa partyzánského boje a místa spjatá s nacistickým terorem vyznačena právě abstraktními pomníky, někdy na rozmezí sochy a architektury. Řada z těchto dnes ceněných a až bizarních prací je vytvořena v dá se říci až megalomanském měřítku, řada z nich přes zajímavost modelu vytváří chladné a neživotné kreace, až násilně vstupující do veřejného prostoru. Snaha nahradit za každou cenu figurální sochařství vyimprovizovanými díly základních tvarů leckde vyznívá povrchně. Toto až dogma překonávat tradiční pojetí pomníku (reprezentované Augustinčičem,Kršiničem, raným dílem Vanji Radauše) abstrakcí vedlo sice k řadě zásadních realizací (monumenty i makety Dušana Džamonji či Vojina Bakiče), některé však skončily jen na úrovni prvotní zajímavosti, novosti, která omšela a zestárla.

Wolker jinak

Tue, 09 Feb 2021 00:00:00 +0000

Wolker se stal už krátce po své smrti námětem pro sochařské portréty, konkrétně pro hlavu sochaře Ducháčka, mramorovou bustu Julia Pelikána či pro pamětní desku a medaili od olomouckého sochaře Karla Lenharta. Po válce, především ve spojitosti s kulatými výročími, navrhovaly Wolkrův pomník tehdejší studenti Akademie výtvarného umění (Hána, Pangrác), jako i vyzrálí sochaři starší generace. Jen v Prostějově se nachází tvarově úsporný travertinový pomník odhodlaného mladého básníka od Antonína Kalvody, dále až akademická busta na Wolkrově rodném domě od Jana Třísky, pozdější mramorový reliéfní portrét od téhož autora u vstupu do místního gymnázia. Dvojici lyricky pojatých variant básníkova portrétu vytvořil i Vladimír Navrátil. V pozdější době se stala Wolkrova podobizna námětem řady medailí od Jana Třísky, ale i od Jana Simoty a dalších. Wolker jako symbol mládí, poezie, předčasné smrti i boje proti nespravedlnosti inspiroval k dílům řadu tvůrců.

K Olomoucké soše – portréty sochaře Oldřicha Peče

Mon, 08 Feb 2021 00:00:00 +0000

Sami jsme zapůjčili tři dědova díla – kromě Tančícího železa, emblematické svařované plastiky , typické pro sochařovo dílo 60. let- také hlavu otce a autoportrét z počátku a z poloviny 50.let.

Laudův Lenin

Sun, 07 Feb 2021 00:00:00 +0000

Socha nevznikla bez předchozích skizz, jsou však v podstatě neznámé. Jedná se o rychle špachtlí řezanou hlavu studující základní výraz Leninovy tváře a holou lebku, i sepětí s podstavcem. Druhá definitivnější verze nabízí pevný dokončený tvar, hlavu navíc dole ozdobenou vavřínovou ratolestí. Výsledný model působí ve své svěžesti a energičnosti jako vybuchující sopka, vulkán, vřídlo geniálních myšlenek. Portrét je realistický. Ale moderní. Nejde o narutalistický přepis, jde o vyjádření vyhraněného výtvarného názoru vynikajícího sochaře, který předtím zasáhl do řady oblastí – jak do umění portrétního, do proudu sociálního umění i do dekorativního sochařství pro architekturu spjatého s novátorskou prací v keramice.

Tři pomníky obětem války

Sun, 10 Jan 2021 00:00:00 +0000

Tento text nemá ambice porovnávat každé ze vzniknutých děl, opomíjí i ty nejvýznamnější, jako jsou pomník Partyzána a Vítězství nad fašismem od Vincence Makovského ve Zlíně a v Brně (spolu s reliéfem „Blíží se konec mého utrpení" téhož autora) či Soutěžní návrh na pomník popravených studentů od Karla Lidického. Opomenut je rovněž emblematický pomník SNP v Partyzánském od Jozefa Kostky.

Olomoucké sochařské tání

Fri, 08 Jan 2021 00:00:00 +0000

Oldřich Peč využil svých schopností realistického portrétního umění i vlastní citlivosti k sochařské formě a k podřízení si hmoty pro svůj tvůrčí záměr a vytvořil skupinu dnes v podstatě neznámých portrétů, z nichž byl vystaven jen jediný – hlava Michelangela. Komorní hlava s expresivním laděním, nikoli však šklebem, jemná, ciztlivá, odrážející sochařovo vnitřní živoní drama a bolest. Kromě neznámých , dnes zřejmě zničených portrétů Komenského, Donatella a Purkyně, existují dva obdobně laděné portréty přátel, grafika Jeronýma Grmely a malíře Jana Sedláčka.

Makovský a Augustinčič – dva mistři, dva přístupy

Thu, 07 Jan 2021 00:00:00 +0000

K tomuto srovnání dvou osobností jsem si vybral významného československého sochaře Vincence Makovského a jugoslávského reprezentanta monumentálního realistického sochařství Antuna Augustinčiče, mimo jiné oba dva narozené v roce 1900 a oba dva se zkušeností pařížského pobytu koncem 20. let.

Makovský a monumentální realizace spjaté s válkou

Wed, 06 Jan 2021 00:00:00 +0000

Ačkoli od svého nástupu na uměleckou scénu v průběhu 20. let sochař prokázal nevšední šíři talentu a schopnost zvloádat portrétní úkoly, avantgardní plastiku, reprezentativní pomníkovou sochu i design, dění po osvobození Makovského směřuje výhradně k monumentálním realizacím, které natrvalo vstoupily do dějin našeho novodobého sochařství a staly se nedílnou součástí našich měst a pamětních míst. V první řadě se jedná o neskutečně výtvarně hodnotnou sochu partyzána pro Zlín, postavu bojovníka, který se v chvíli vítězství zastavil u hrobů spolubojovníků, nádherná symbolika svěšeného samopalu s šeříky, úžasné detaily rokou, gradování vnitřního dramatu pomocí záhybů drapérie uniformy, jen naznačená tvář a naprosto mistrovsky zvládnutá modelace povrchu sochy. Ačkoli je figura nepříliš rozměrná, svými kvalitami předčí megalomanské pomníky a řeknu to upřímně: je to snad nejlepší pomník spjatý s druhou světovou válkou vůbec.

Tři pomníky Sylvy Lacinové

Tue, 05 Jan 2021 00:00:00 +0000

Ze skály, stylizované do hrubě otesaných kamenných pylonů, monolitů, vylétá hejno ptáků – zlatem pokrytý bronz – stylizovaných symbolů svobody, svobodného rozletu po krutých letech okupace. Pomník je doplněn verši Františka Hrubína.

Sto let od narození Jana Simoty

Sat, 19 Sep 2020 00:00:00 +0000

Jan Simota pocházel z jižních Čech z velmi prostých poměrů, rodinu živila pouze matka. Po studiu na bechyňské keramické škole, kde vznikají díla jako studie rukou a glazovaná hlava Utrpení,jasný důkaz studentova výrazného talentu, pokračuje ve studiu na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Josefa Mařatky,někdejšího Rodinova českého žáka, po jeho úmrtí je školen Janem Laudou, se kterým jej sbližuje Laudův zájem o keramiku. V období nacistické okupace je rovněž v přátelském kontaktu se sochařem Karlem Pokorným, další významnou osobností našeho předválečného sochařství.

30. výročí úmrtí Hany Wichterlové

Sat, 29 Aug 2020 00:00:00 +0000

Letos uplyne třicet let od úmrtí významné sochařky Hany Wichterlové (1903-1990), zakladatelské osobnosti českého avantgardního sochařství, umělkyně světového formátu.

Hana Wichterlová se narodila v Prostějově v rodině průmyslníků spjatých se slavnou místní firmou WIKOV. Jejím bratrem byl světoznámý vědec prof. Otto Wichterle. Po místním gymnáziu studuje v malířské škole Vlada Bukovace a Jakuba Obrovského, odkud nespokojená odchází do sochařské školy tolerantního Jana Štursy. Prokazuje se pouze vyřezanými loutkami, Štursa však ihned rozpoznává její talent. Hichterlová modeluje civilistní mísu s reliéfem česání ovoce, civilně laděný chlapecký akt s ovečkou a absolvuje sochou Údiv, civilistním aktem probouzející se ženy, který se dnes nachází v bronzu v Národní galerii (v zahradě Šternberského paláce) a je jednou z nejznámnějších sochařčiných děl vůbec.

40. výročí úmrtí sochařky Evy Kmentové

Tue, 04 Aug 2020 00:00:00 +0000

Eva Kmentová se narodila v rodině učitele žižkovské řezbářské školy, kde později sama studovala. Její další výtvarné školení se uskutečnilo v ateliéru profesora Josefa Wagnera na prařské Vysoké škole umělecko-průmyslové, v podnětné atmosféře poválečného experimentování a nasávání vlivů místní i světové moderny. Manželem Evy Kmentové byl její spolužák z Wagnerovy školy Olbram Zoubek.

120. výročí narození sochaře Karla Lidického

Wed, 17 Jun 2020 00:00:00 +0000

Lidický se v počátcích své tvorby inspiruje oblíbeným sociálním civilismem (reliéf Horníci, dvojice reliéfů pro poštu v Hlinsku a pomník padlých v Kameničkách), následně je ovlivněn dílem Aristida Maillola (serpentinové ženské torzo, Sedící žena). Osobitou polohu nachází v portrétech, počínaje prvním zralým dílem – podobiznou malíře Šmidry, vytvořenou v roce 1930. Následující hlavy vycházejí z poučení z tvorby Charlese Despiaua , preferovaného rovněž Otakarem Španielem. Lidický klade důraz na sumární tvar, citlivé modelační nuance detailů úst, očí a vlasů. Potréty jako Dívka z Melantricha, hlavou Aleny Čapkové, Jarmily Blažkové nebo venkovského chlapce natrvalo vstoupil do dějin našeho novodobého sochařství.

100 let od narození sochaře Miloslava Chlupáče

Wed, 10 Jun 2020 00:00:00 +0000

Uzavření českých vysokých škol v roce 1939 zabránilo Chlupáčovi pokračovat ve studiu medicíny, začal pracovat v kamenolomu a později v kamenosochařské dílně slavného reprodukčního sochaře Otakara Velínského. Miloslav Chlupáč stal žákem Josefa Wagnera v jeho ateliéru na Vysoké škole umělecko-průmyslové. Současně působil jako redaktor Kulturní politiky.

55 let od úmrtí sochaře Oldřicha Peče

Thu, 07 May 2020 00:00:00 +0000

Peč se narodil ve Voticích v rodině herce a operního pěvce Julia Peče a jeho manželky, rovněž herečky Josefy, pocházející z hereckého rodu Hradeckých. Oldřich spolu s bratrem Zdeňkem následují rodiče v putování po divadelních angažmá (České Budějovice, Košice, Ostrava ad.), hrají v komparzu dětské role, v Ostravě si dokonce takto zahrají po boku pozdějších hereckých legend jako Eduarda Kohouta, Gustava Nedbala nebo Jiřiny Štěpničkové. Zatímco se bratr Zdeněk věnuje studiu na Obchodní akademii, s Oldřichem se počítá jako s pokračovatelem rodiné tradice. Před válkou se rodina usazuje v Olomouci v ulici Na Šibeniku, Oldřich Peč má zpočátku angažmá ve Valdenově činohře, později odejde k běžnému zaměstnání a stýká se s herci olomouckého divadla (mimo jiné s budoucí hvězdou Josefem Bekem) a s místními uměleckými kruhy, s mladým sochařem Rudolfem Doležalem pak obdivuje dílo staršího Karla Lenharta a začíná s prvními sochařskými pokusy, který vyúsťují ve významný Autoportrét (1942). Spolu s Vojtěchem Hořínkem se účastní prací na formování soch Sloupu Nejsvětější Trojice na olomouckém náměstí. Olomoucké období však přervalo totální nasazení, Oldřich Peč odchází do Rakouska a v neuspokojivých podmínkách onemocní chorobou ledvin. Po hospitalizaci z totálního nasazení utíká, po zbytek váleřného období je nasazen jako dělník v olomoucké továrně Letov, kde si oblíbí práci s kovem.

95 let od smrti Jana Štursy

Sat, 02 May 2020 00:00:00 +0000

Štursa se narodil v Novém Městě na Moravě na Vysočině, umělecké školení dostal v kamenosochařské škole v Hořicích a později ve škole zakladatele novodobého českého sochařství J.V. Myslbeka na pražské Akademii výtvarného umění. Z počátku se živil jako kameník na dekorativních úlohách. Zásadní pro něj zpočátku byla literární inspirace, postupně se Štursa našel v tematice ženského aktu, od aktů dospívajících dívek (Puberta, Po koupeli, Melancholické děvče), po vitalistní zobrazení zralých žen (Sulamit Rahu, Eva). Štursa prošel fázemi sochařského impresionismu a symbolismu, vlastním se mu později stal smyslově pojatý neoklasicismus (Dary nebes a země). V portrétním umění vycházel z realistického pojetí svého učitele (Vrchlický, autoportrét), zásadní inspirací pro něj později byla tvorba francouzského geniálního sochaře Bourdella, Rodinova následovníka. Pod tímto příkladem vznikla slavná busta herce Eduarda Vojana či portrét přítele malíře a grafika Maxe Švabinského.

65 let od tragické smrti sochaře Otakara Švece

Tue, 03 Mar 2020 00:00:00 +0000

Švec se narodil v pražské rodině cukráře, výtvarná studia započal na Uměleckoprůmyslové škole u Josefa Drahoňovského a Jana Kastneraa poté na Akademii výtvarných umění u J.V. Myslbeka a jeho následovníka Jana Štursy. Švec pracoval jako pomocník ve Štursově ateliéru, v roce 1919 se stal profesorovým asistentem na AVU. Po tragické smrti svého učitele vedl speciálku až do roku 1927.

30. výročí úmrtí sochaře Miloše Axmana

Thu, 30 Jan 2020 00:00:00 +0000

Miloš Axman se narodil v Litovli, kde i studoval na místním gymnáziu. Odtud byl v době okupace za účast na protifašisticky laděném divadelním představení vyloučen. Poté Axman navštěvoval sochařský ateliér na zlínské Škole umění, která suplovala svou kvalitou uzavřené české vysoké umělecké školství. Síla osobnosti učitele sochaře Vincence Makovského Axmana ovlivnila přímo rozhodnou měrou, mnohokrát se v pozdějších letech z mistrova díla sám poučil. Někdy však vyznělo až přílišné ovlivnění Makovského tvorbou kontraproduktivně . Vincenc Makovský poskytl Axmanovi vynikající školení, rozvinul jeho talent, podnítil jeho zájem o expresi v sochařském výrazu, citelnou už u jeho prvních a výrazných děl.

45. výročí úmrtí sochaře Vladimíra Navrátila

Fri, 17 Jan 2020 00:00:00 +0000

Prvním vyzrálým dílem, vzniklým z poučení z předchozího vývoje sociálního civilismu, je kriticky laděné sousoší Chudý oběd, jež můžeme dnes spatřit před akademií. Další z děl se už vyznačují pro Navrátila typickou lyrikou, využitím krás modelace povrchu, kontrastu tváře a detailů rukou s povšechně modelovanou hmotou, která zosobňuje život rodící tvar. Jsou to komorní plastiky Lédy, dvojice rukou inspirovaná Rodinem a další. Vyjímkou je pak robustní pískovcová socha Hané zasazená do archutektury spořitelny v Dubu na Moravě.